Zasít semínko víry je touhou rodičů, prarodičů i kmotrů. Moudří vědí, že víra se nedá do nikoho naládovat a skutečné setkání s Kristem nejde za nikoho odžít. Nicméně dítě je jakou houba, spíše než moudré rady a četná slova nasává naše postoje, touhy a nálady.

Nejcennějším vkladem pro výchovu k víře a ve víře, který, jak doufáme, bude jednou zúročen, je tedy nepředstíraný život starších (rodičů, prarodičů, kmotrů… ) s Bohem.

Upřímný pohled dívenky, která pozoruje maminku v důvěrném vztahu ke Kristu, kterého symbolizuje kříž v dlaních, je krásným ztvárněním rodinného pokladu – živé víry, kterou předává generace starších té mladší.